Tohle ráno je prostě dokonalý. Včera večer sem šla spát strašně brzo, protože sem byla unavená, ale šťastná vzhledem co se bude už za pár hodin dít. A taky šťastná jsem se dnešní ráno probudila. Nedokážu popsat ten pocit, který ve mě byl, když jsem se poprvé tohle ráno podívala z okna (to je něco jako můj raní rituál, dívání se z okna-většinou si u toho ještě třeba kartáčuju vlasy). Dívala jsem se tak na ten rozednívající se Liberec a pomyslela si větu: Tohle je můj domov. Takovouhle větu jsem ještě nikdy nepoužila při takový příležitosti, ale nejspíš na tom něco bude. Včera večer jsem hodně přemýšlela o změnách. O tom, co všechno se ve starý škole změnilo, o tom, jak se díky nový škole dokonale změnil můj svět-můj život. Ale s postupující únavou jsem všechny tyhle myšlenky jen tak vyhodila do vzduchu, místo abych si je uchovala na dnešní ráno. Matně si vzpomínám, jak jsem vypínala rádio, aby nehrálo celou noc a zachumlala se do peřiny, kde mi bylo tak příjemně teplo. Na sobě starou dědovu košily, která ve mě vyvolává krásné vzpomínky na něj. Bylo mi prostě dobře...
A dnes ráno? Je to úplně stejné, krom té únavy. Je mi skvěle a občas mrknu ven z okny. A když to udělám, tak mě vždycky napadne ta stejná věta. Ta stejná, jako hned ta první dnes. Ale je ve mě ještě jeden pocit. Pocit hladu. :D
S tím by se asi mělo něco udělat. :) :D
Ve Ru


Ahoj, hlasuj pro skupinu The Paranoid. Děkuji :)) http://coffeebreaks.sk/starter/hlasovani