Znala jsem tě, když si byl můj
to si pamatuj.
Ale teď ses mi ztratil
a drze mi plány zhatil.
Ale doufala jsem pořád
musím si stoupnout do řad.
Naděje je silná
má myšlenka milná,
to si musím uvědomit,
nemůžu to jen tak zlomit
a když se tak loučím,
své srdce mučím
na sebe se zlobím
jenom slzy roním
pláč silnější než řeka
řeka, která neprotéká
žádnou temnou skulinou
nemysli teď na jinou
tak vrať se mi
chodím po zemi
sama a sama
opuštěná
(napsáno o hodině fyziky, pro toho, koho jsem měla tak ráda, ale teď už na mě do čista zapomněl :/)

