close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Březen 2011

Napadlo mě..

28. března 2011 v 19:15 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Seděla sem ve škole a přemýšlela o blogu... Napadlo mě, že bych mohla pracovat dál s článkem Smutný večer.
Hodně depresivní téma, ale přesto s tím budu pokračovat. Tentokrát to ale nebude o mě, tak se neděste... Je to jen příběh bez postav.. Ještě uvidím, jestli nechám tu holku umřít, aby všichni viděli, jak sebepožkozování dopadá, nebo přesvědčím samu sebe o tom, že by bylo nejlepší mít všechny příběhy se šťastným koncem... Uvidíme, uvidíme...

Dobře.. teď ale k dalšímu... Trochu se mi nedaří napsat normální smysluplnej článek, ačkoli je o čem psát. Moje myšlenky se prostě nedají jen tak shrnout do pár vět, frází, řádků, písmen...
A tak prostě budu přidávat to, co mě zrovna napadne...

Věc, která absolutně zlepší náladu...

25. března 2011 v 22:06 | Ve Ru |  o MĚ
Víte, že někoho máte, někdo na tom světě prostě je. Je to člověk/bytost která vás nikdy nzradí, nezlomí vám srdce a ani vám nikdy nezalže. Neřekne o vás nic špatného a vždy vás vyslechne s dobrým pocitem v duši.
Pro mě je tato bytost můj králík. Nenápadný a pro někoho možná obyčejný. Pro mě ale skoro neskutečný. Nikdy neudělal nic, za co bych se na něj dokázala dlouho zlobit.
Jeho oddanost mě těší víc, než jakákoliv jiná věc na světě. To on je ten, kterému můžu říct úplně všechno a budu s naprostou jistotou vědět, že to nikomu neřekne.
Večer když usínám, ležím prakticky vedle něj, protože jsem jeho klec postavila vedle postele.
Vůně jeho kožíšku je krásná, barva jeho kožíšku, přesně vystihující všechno, co jsem kdy v životě udělala a chtěla udělat.
Miluju ho, když se uvelebí v mé náruči, Miluju ho, když mi okusuje kytky, protože vypadá tak roztomile. Miluju, když ho můžu večer hladit po té nejhebčí srsti na světě. Miluju ho, když se mu můžu svěřit. Miluju ho, když mi bere z rukou jídlo, které sem ještě ani nenasypala do misky. Miluju ho, když si myslím, že souhlasí se vším, co řeknu. Miluju ho, když se na mě v těžkých situacích dívá korálkovíma očima, jakoby říkal, že jsem pro něj hrozně moc důležitá. Miluju ho, když mi pomáhá s domácím úkolem z Matematiky, tak že mě pořád rozptyluje. Miluju ho... strašně moc a pořád.
Ach můj milý Leo, kdybys tak uměl mluvit a řekl mi, jestli mě máš opravdu rád.. :)

Smutný večer..

25. března 2011 v 20:40 | Ve Ru |  Smutný večer na pokračování...
Tak trochu se ten dnešní den poněkud zkazil. Strašně se bojím a nevím čeho, strašně to bolí a nevím co. Srdce? Duše?
Tohle všechno je ovšem psychickej problém a ne fyzickej a i když vím, že na světě je strašně moc lídí, co jsou na tom hůř než já, tak stejně přemýšlím, že bych se tady na to všechno mohla vykašlat. A i když jsem si právě vyslechla závažnější problémy, pořád mě trápí ty moje, naprosto nesmyslné.
Chci se zavřít do bubliny, nejde to. Chci přestat myslet, nejde to. Chci ublížit, nejde to. Ale co když ublížím sama sobě? To by šlo... To o sebepožkozování. Třeba mi pak bude líp.
Beru do ruky kružítko. Bodám si nejdřív do prstu a pak dělám čáry po rameni, tak aby nebyly jizvy vidět ani když budu mít krátký rukáv. Myšlení do budoucna...
Pocítila jsem zvláštní druh potěšení a je mi líp, ale sžírá mě únava. Chtělo by to krev, temnou, hustou, mojí... \tu, co jsem okusila už tisíckrát. Kdyby mi někdo nabídl sklenici krve tak bych neváhala a dala si. Lidskou... Znovu beru do ruky kružítko a snažím se udělat hlubší ránu, tak aby krev tryskala dostatečně. Nejde to.. Mám moc velký strach, ale stačí se jen uvolnit... Do očí se mi hrnou další hromady slz a mísí se s krví z ramene. Proč vlastně tohle všechno? To nevím, ale vím, že tohle byl jen začátek mého konce. Kolik už jsem slyšela příběhů?
Pak ale moje oči padli na stříbrný zapalovač položený na stole. Beru ho do ruky a chvíli si s ním jen hraji, ale pak ho přiblížím k pokožce. Pálí to, ale... Taky mě opouští ta psychická bolest...
Musím jít do postele, zbavit se smutný reality a začít znova od začátku, něco mě ale táhne zpátky.
Bolestně se dívám na plnou sklenici s vodou. Mám žízeň, ale nenapiju se. Potřebuju trest. Pálí mě krk, čím dál víc a víc a víc a nedá se to vydržet, ale musím se potrestat...

Krásné ráno.

24. března 2011 v 6:59 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Tak dobře,
měla bych zase začít psát, tak teda začnu.. Ono to sice nevypadá, ale je příšerně těžký začít s mejma myšlenkovejma pochodama. Potřebuju se odpíchnout od nějakýho slova.
Tak třeba můj projekt na Biologii. Snažim se a snažim a s těma pitomejma semínkama se nic neděje. Už sem do toho nalila džus (z čirý blbosti) a hnojivo na orchideje (z čistý chtivosti). Jenže se pořád nic neděje. Ani v misce s hlínou, ani v misce s vatou. Semínka na houby. Kdyby to aspoň hnilo, to bych měla o čem psát, ale takhle. Nejspíš sem koupila blbý semínka.
Aspoň se mi povedlo udělat skleníkovej efekt a všechna vypařovaná voda padá zase zpátky do "záhonku". Aspoň něco, o čem můžu psát.
Tak dál.. Dneska bude krásně co? Jo... Fakt skvělý.. :))

Totální kolaps.. Já vim.

23. března 2011 v 20:58 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Omlouvám se moc moc moc...
Vim, že sem se na to vykašlala, ale bylo toho na mě moc!! Teď už to snad bude lepší ;)
Takže.. zejtra zase začnu psát. Slibuju ;)
Ve Ru

Sliby chyby...

20. března 2011 v 19:31 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Vím, že sem slíbila, že o Anglii a Paříži povím podrobnosti dneska, ale nějak se mi toho nechce... Mám moc práce, ale za to sem našla pár písniček složenejch před strašně dlouhou dobou.. Takže je sem přidám.

Miluju tě!

19. března 2011 v 22:33 | Ve Ru |  Básničky
Miluju tě jako kapky deště
a říkám, ať prší ještě.
Bojuju...
Miluju tě jako noc,
nade mnou máš stále moc.
Snažím se...
Miluju tě jako den,
snad to není jenom sen.
Chci...
Miluju tě jako pavučiny,
jsi to ty a žádný jiný.
Bolí to...
Miluju tě jako zlato,
tak dostaneš pusu za to.
Už tě skoro mám...
Jako sůl tě miluju,
pro lásku se zabiju!
Jsme spolu...

O smrti!

19. března 2011 v 20:05 | Ve Ru |  Básničky
Zemřela dívka rozmilá,
všem se ta dívka líbila.

Zbyl z ní pak jenom duch
a pro všechny byla vzduch.

Jednou se rozhodla navštívit milého,
nikdy neviděla nic víc krutého.

Žádný smutek ani pláč,
nevidával milý tak.

Bouře z ní vzešla,
zloba nepřešla.

Zahubila ho,
toho milého.

Dívala se, smála se
tak nad tím já žasla jsem.

Duch její se rozplynul,
v kruté zlobě zahynul.

A já se dívala dála,
nad jejím hrobem plakala stále.¨

Jednou všichni zemřeme,
možná šťastní budeme,

ale možná ne,
a tenhle příběh se vyprávět nebude.

Změna

19. března 2011 v 19:57 | Ve Ru |  Básničky
Nový výraz na tváři mám
ne, to ne, já se ti nezdám.
Ty to víš, jak jsem se změnila
a tebe tím neztratila.
Pomáhal jsi mi,
ale nestal ses jiným!
A teď jsem lepší, než ty
a to přesahuje tvoje sny.
Nechtěl jsi to tak, ale jsem lepší
a ty časy už nebudou mladší.
Nový gesta, nový fráze,
dostal si mě do extáze.
Probudil si ve mě touhu.
Pojď mi zase dělat slouhu.
Touhu být teď královnou
nejen tvojí, nerovnou.
Co chci, to budu mít
a svůj sen konečně žít.
Proplétám sem mezi kapkami deště
a chci královnou být ještě!!!

(Trochu sebestředná, sobecká!)

Štěstí

19. března 2011 v 19:50 | Ve Ru |  Básničky
Co je štěstí?
na rozcestí
postavená věž
tak si klidně běž!
Zbavuju se tebe hned
jednou z tebe bude kmet
jako dívka rozmilá
tobě jsem to slíbila
a tak končí báseň má
jednou bude hodnotná!!!

(To je ta nejhorší básnička, kterou sem kdy složila, ale já se u ní dost nasmála, tak se nedivte! :D)

(konečně?) Zpátky!

19. března 2011 v 19:43 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Název článku vypovídá za vše. Nevím, kdo se na mě těšil a kdo se naopak těšil až vypadnu, ale dostala jsem z toho celýho návratu odpornou depku a tak se mi nechce moc mluvit o Anglii ani o Paříži, ale musím říct, že to bylo moc dobrý a líbilo se mi tam. Proto mám taky tu strašnou depku, protože jsem se nechtěla vrátit. Ráda bych zase zpátky do Hastings.
Jenom menší upozornění. Paříž vůbec není tak krásná jak se říká. Eiffel tower je jen kus šrotu a je hezká jenom když se rozsvítí. Navíc jet v Paříži metrem je fakt o držku. Nejsem rasista, ale je to tam samej černoch, kterej se vás snaží okrást, či přesvědčit, aby ste si koupily falešnej lístek na metro. Navíc je to tam příšerně předražený. Jediný co tam bylo hezký byla největší budova Francie s nejrychlejším výtahem v Evropě. (56 pater za 34,14 sekund)
Navíc když ta Eiffelovka svítí, tak neni zas tak hnusná a noční Paříž je něco nádhernýho.
Nejvíc se mi ale líbili pláže v Hastings a naše hostitelská rodina.
Víc to ale budu rozebírat až zítra. Teď sem přidám svojí další tvorbu. Básničky!

Slunce svítí a mě je dobře..

13. března 2011 v 11:01 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Poslední článek před tím než odjedu musí být pozitivní... a taky že bude.
Všechno to co jsem napsalo ráno bylo napsáno pod nátlakem strachu a špatnýho pocitu, ale teď je ten špatnej pocit pryč. Zapřemýšlela jsem nad tím, proč se toho vlastně tak bojím? Naplánovala jsem si celkově celej život.. Vím přesně kam směřuje a to mě těší... :)
Ale teď odbočme jinam... Nevím kam, nevím co psát... prostě je to všechno tak super. Tímhle se chci s váma jen na ten tejden rozloučit.. Příští sobotu nebo neděli sem přibude spoustu pozitivních článků o Anglii a Paříži.
Takže se mějte.. Vrátím se :) ;)

Ve Ru

Moje rozumy po ránu..

13. března 2011 v 8:05 | Ve Ru |  o MĚ
Tak jo,
začínám jako vždycky a horoucně přemýšlím, co tak asi napsat, aby to někoho zajímalo, jelikož mám zase písací náladu (mím životem se to jen hemží novejma slovama).
Když jsem si dneska ráno přečetla včerejší poslední článek, uvědomila jsem si, že by možná nebylo na škodu psát v tomhle stylu víc a tak jsem tedy začala...
Přes myšlenkový pochody se určitě dostanu až k nějakejm vážnejm věcem... tak třeba například... budoucnost.
Každej má z něčeho strach, někdo z minulosti, ze tmy, z pavouků a hadů... To já mám strach z budoucnosti (a hluboký vody, když už sme u toho). Budoucnost je pro nás všechny nejistá, i když jednu jistotu v ní máme všichni. Smrt. O tomhle slově a o jeho významu přemýšlím dost často, protože se bojím. Teď, když už konečně mám svůj život, jakej si představuju se bojím, že se něco hroznýho stane. Umřu, nebo umře někdo mě blízkej. Byla bych příšerně smutná, ale taky odporně naštvaná na hroznej koloběh života. No.. v budoucnosti je vlastně ještě jedna jistota. Stáří, ale toho se bojím úplně stejně jako smrti, nechci zestárnout už ani o pět let, chtěla bych být takovou jaká sem do konce všech věků. Co když jednou budu chtít něco dokázat, dokážu to, pak zestárnu a umřu? Co z toho pak budu mít? A co ze mě pak bude? Toho se bojim, ten pocit nejistoty je ve mě a já se ho nemůžu zbavit, protože dokonce i bolí. Vychází to z nitra, ten pocit... Nedokážu se přimět, abych usilovala o nějakym vyším přemejšlení, nejde to.
Ale abych zakončila pozitivně, protože nevim, jestli stihnu napsat ještě nějakej článek před odjezdem.. :)
Venku bude dneska zase tak hezky.. :) :)

Ve Ru

Už zítra..

12. března 2011 v 20:24 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Tak to bylo, tak to je a tak to vždycky bude...
Každej poslední den před zájezdem se hrozně těšim, svírá se mi žaludek a je mi hrozně blbě... A nevím, co je horší.. Hledám věci, který už jsem měla mít dávno přichystaný a většinou je nemůžu najít. :DDD
Ale to všechno k tomu prostě patří a já si na to neztěžuju.
No.. Musím se přiznat, že se příšerně bojím, že si vůbec nebudu s nikým rozumět. Vemte to takhle.. Posledních pár testů z Aj-Pj jsem dostávala jenom za 3 a to ať sem se učila nebo ne.. Prostě si dokážu zapamatovat jen určitý věci... :/ :D
Navíc musim zítra zařídit ještě spoustu strašně důležitejch věcí, jako třeba... Teď si na žádnou nevzpomenu. :D
Ale... Nedokážu se přimět, abych teď myslela, na něco jiného, než na to, že semnou a Cattie bude v rodině ještě jedna.. echm.. slečna. No, spíš bych řekla taková trochu zaostalá slečna. Nedokážu to prostě napsat jinak, ale ona je opravdu jak malomocná. Mluví jako dítě a to je o rok starší než já a Cattie, neholí se (z čehož mám teda fakt odpornou hrůzu) a prostě ani neví co je to.. tak třeba například erekce.. Tohle jsem sakra věděla už 11 letech, co to je a jí je 15. Je to dost příšerný, když se to tak veme. To jí nedokáže nikdo poučit? Vidíte, a proto by sme se měli učit sexuální výchovu už v pátý, ale to mi ne... Hlavně, že se učíme blbou Matiku, která nikoho nezajímá. A někdo by těm chudákům dětem vysvětlit, na co by se měli duševně připravit. Nebo například... Co byste řekli hodinám líbání? Jako učitele bysme dostali nějakýho fakt krásnýho a ten by nás to učil.. Rozhodně by mě to zajímalo víc než to, kde leží tichej oceán, nebo proč vznikali za 2. světový partyzánský skupiny...
Ale to jsem odbočila.. Tím chci jen říct, že tohle je pro nác mladivství hrozně důležitý a kdybych narazila na nějakýho ňoumu, kterej ještě nikoho ani nepolíbil, rozhodně bych neměla chuť ho sama zaučovat (jednou sem to vyzkoušela a víckrát nechci!).
No, ale co je ještě důležitější.. Mi všichni, bysme se měli naučit další řadu nezbytnejch věcí k životu. Například jak se správně oblíkat, abysme nevypadali jak socky (což se některým z nás opravdu dobře daří) nebo jak vyprávět vtipy (JÁ s tím totiž mám velkej problém, jelikož to neumim)
Hhhh... (vzdych) Odbočila jsem dostatečně na to, abych si mohla říct, že tohle rozhodně nebyl úmyslnej článek... Prostě je tohle můj styl a nikdo mi to neveme. :)

Ve Ru

Přátelé jsou hodně..

12. března 2011 v 8:02 | Ve Ru |  o MĚ
To byla takhle hodina Angličtiny a učitelka se mě zeptala kolik mám opravdových přátel. Rozhlédla jsem se po třídě a začala počítat. Napočítala jsem jich devět. Opravdu bylo to tak. Věděla jsem, že bych se na kteroukoliv kamarádku mohla spolehnout. Opravdové kamarádky:
Cattie: prostě úžasná osoba, se kterou mám opravdu hodně společného... :) <3 (nejlepší) - to je fakt! :)
Baruška: Beruška moje zlatá, bez ní bych se možná i nudila... :) <3 (nejvtipnější) - pro mě prostě ano! :)
Klér: Naše styl girl.. Prostě co jiného, ona je dokonalá... :) <3 (nejstylovější) :)
Danuš: Pomohla mi už v hodně těžkých situacích a mám jí ráda... :) <3 (nejameričtější) - jinak to nejde, ona je prostě skvělá na Angličtinu a je prostě sama o sobě tak skvělá, že nevím co napsat.. :D :)
Terr: Co o ní asi tak napsat, než to, že ji mám vážně ale vážně moc ráda... :) <3 (nejkrásnější) -ať si každej říká co chce, pro mě taková je a vždycky bude! :)
Kačenka: Díky ní znám jeho, takže prostě... Je skvělá, vážně a vůbec není hloupá i když je blondýny :D ... :) <3 (nejblonďatější) - ale taky skvělá.. opravdu dobrá kámoška.. :)
Božka: Je fakt, že jí zbožňuju... :) <3 (nejodvazovější) :)
Anet: Občas se hádáme, ale bez ní by byl můj život o hodně ochuzen.. Koho bych asi tak deptala svejma řečma :D :) <3 (ta nejvíc) :D :)
Pája: Drží mě nad vodou, když mi není nejlíp a pomáhá mi. Mám jí ráda... :) <3 (nejlaskavější) :)

To je mích devět nejlepších kamarádek a vzhledem k tomu, že jsem ještě před pár měsíci neměla žádnou, tak je to docela pokrok... Každá z nich si zaslouží moje přátelství, protože každá z nich má svoje vnitřní kouzlo... Každá z nich je stejná a zároveň úplně, ale úplně jiná... :) <3
Každá z nich mě taky podpořila, když jsem zpívala na akademii a to se cení... :)
Já jen nechápu je, jak to semnou můžou vydržet a co viděj ony na mě.. Žebych taky měla svoje nej? :)

Ve Ru

Miluju takový rána..

12. března 2011 v 7:38 | Ve Ru |  o MĚ
Tohle ráno je prostě dokonalý. Včera večer sem šla spát strašně brzo, protože sem byla unavená, ale šťastná vzhledem co se bude už za pár hodin dít. A taky šťastná jsem se dnešní ráno probudila. Nedokážu popsat ten pocit, který ve mě byl, když jsem se poprvé tohle ráno podívala z okna (to je něco jako můj raní rituál, dívání se z okna-většinou si u toho ještě třeba kartáčuju vlasy). Dívala jsem se tak na ten rozednívající se Liberec a pomyslela si větu: Tohle je můj domov. Takovouhle větu jsem ještě nikdy nepoužila při takový příležitosti, ale nejspíš na tom něco bude. Včera večer jsem hodně přemýšlela o změnách. O tom, co všechno se ve starý škole změnilo, o tom, jak se díky nový škole dokonale změnil můj svět-můj život. Ale s postupující únavou jsem všechny tyhle myšlenky jen tak vyhodila do vzduchu, místo abych si je uchovala na dnešní ráno. Matně si vzpomínám, jak jsem vypínala rádio, aby nehrálo celou noc a zachumlala se do peřiny, kde mi bylo tak příjemně teplo. Na sobě starou dědovu košily, která ve mě vyvolává krásné vzpomínky na něj. Bylo mi prostě dobře...
A dnes ráno? Je to úplně stejné, krom té únavy. Je mi skvěle a občas mrknu ven z okny. A když to udělám, tak mě vždycky napadne ta stejná věta. Ta stejná, jako hned ta první dnes. Ale je ve mě ještě jeden pocit. Pocit hladu. :D
S tím by se asi mělo něco udělat. :) :D

Ve Ru

Velké přípravy..

11. března 2011 v 20:36 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Nevím, jestli jsem se už o tom zmiňovala, jak se znám tak určitě, v neděli odjíždím do Anglie a Paříže, ale já si začala pro jistotu balit už teď. Jak se znám, tak určitě na něco zapomenu a při mim "štěstí" to bude pas. :D
No, ale teď trochu odjinud. Dneska bylo moje nejoblíbenější počasí. Pršeli jen malé kapky deště a venku to po dešti vonělo. Jdu si a jdu po mokré ulici a je mi skvěle. Přemýšlím o... o všem. Nevím co mě v tu chvíli napadalo, ale určitě to nebylo nic smysluplného!! :D :)
Páni.. Já už vážně nedokážu myslet na nic jiného než na neděli. A na co se nejvíc těšim? Na jízdu busem. Bude to fakt mrda.
:D ...
Já už vážně nevim co psát, kdyby mi někdo dal nějakej námět, o čem mám psát, ale takhle... No nevim.
Takže...

Ve Ru

Můj bílý ANDĚL

10. března 2011 v 21:13 | Ve Ru |  Básničky
Andělem mím ses stal
a mě ve své náruči uschoval.
Vlasy lehké jako vánek,
modré oči jako studna,
dávají mi víc hádanek,
zatímco je jediná nutná.
Nechám si o tobě zdát
a ráno se budu sama sebe ptát:
být, nebýt, milovat?
Snad jednou budu připravena,
ti říct, že z mého srdce
byla velká část utržena
a tobě jí dám..

(dost kýčovitá básnička... ale ze srdce!! :))

Hmm...

9. března 2011 v 21:19 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Je to zvláštní, ale dnešní den byl opět jako na houpačce. Ve škole bych se na ten život vykašlala, ale pak... Naprosto je život skvělej, když máte fajn kámošky, co vás v tom všem nenechaj. A je fajn poslechnout si, že byste byli pro někoho naprosto nepostradatelní.
Nevím proč, ale nemám už co napsat :D
Tenhle večer mám totiž jinou práci.. Zítra bude skvělej den!!! :)

Ve Ru

Krásné další ráno neústupného stereotypu...

9. března 2011 v 6:49 | Ve Ru |  Shrnutí dne za dnem...
Přeji krásné stereotypní ráno... Nejsem člověk, co by měl rád změny, ale tohle je na mě trochu moc. Jen se tak loudám stereotypem den za dnem, aniž bych věděla, co se vlastně bude v budoucnu dít. Bojím se a zároveň se i těším. Jistá blízká budousnost jsou písemky z Fj, Fy a Z, na které sem se neučila, ale ani trošičičku. Podařilo se mi otevřít slovíčka na Fj, ale hned jsem ho zase zavřela, jelikož mě strašně znechucovala představa, že bych nad tím měla strávit víc než 5 minut. A tak neumím vůbec nic.
Trochu odbočím... Mohla bych povědět jednu strašně nádhernou, úžasnou, nesteerotypní věc. V neděli odjíždím do Anglie a Paříže (ano, vím, že londýnské hlavní město je Londýn a Paříž je ve Francii). Je to ta nejlepší věc, která mě za tyhle časy mohla postihnout...
No, ale nevadí... Večer se budu věnovat lepšímu článku.. Tohle jen k dobrémmu ránu! :)

Ve Ru