Bude nový blog...
3. května 2011 v 11:09 | Ve Ru
|
o MĚ
Už mě nebaví ty jejich hnusné komentáře a proto jsem se rozhodla založit blog nový.. Samozřejmě, že sem nenapíšu jak se bude jmenovat, to by potom byla celkově ztráta času... ale dám tam vše, co jsem dala sem..
Těším se, že bude od nich pokoj aspoň na mém blogu.. Takže tady to budu postupně rušit..
Změna je život..
3. května 2011 v 9:40 | Ve Ru
|
Napsané/vyřčené myšlenky
Rozhodla jsem se, že se svím životem něco udělám. Upřímně na něj kašlu, na toho, kvůli kterýmu jsme se tak stresovala tuším minulej článek. Opravdu je to člověk, kterej mi za to nestojí. Jenom mě obalamutil svejma řečičkama, že mě má rád a když se naskytla možnost, tak se na mě sprostě vykašlal. A vůbec, co je to za člověka?
Ale teď už to bude jinak, taky sem si našla lepší kamarádky. Ne něco jako předtim. Opět... POužít a zahodit. A k tomu ještě chtít změnit. Sama nebyla kdoví co, ale já sem byla vždycky ta špatná, ona neudělala žádnou chybu.¨
Nu, ale tím se taky nebudu už zabývat. Důležité je, že jsem našla mnohem lepší lidi a důvěryhodnější. A NE! Nejsou to lidi ze školy, tam už nemám nikoho. Snad jen... Možná, že Páju. To je taková moje záchrana a je moc hodná. Navíc vždycky všechno ví. To myslim v dobrym. :)
Nic to ale nemění na tom, že chci změnit sůj život. Nejspíš začnu začnu úklidem a přestavbou pokoje, pak se musim nějak očistit od tgěch nesmyslů, který mi víc jak půl roku do hlavy cpali lidi ze školy. Nezajímají mě víc, než já nezajímám je. No, vlastně se není čemu divit, protože oni se mě snaží zničit. Takovým zvláštním, pro mě naprosto nepochopitelným způsobem. A co je na tom? Jim to neublíží. Jim se líbí, že oni můžou ubližovat mě, protože já tady nemám přátele, který by mě mohly bránit.
Je zvláštní, jak se vždycky takovou zvláštní myšlenkovou trasou dostanu k tomu stejnýmu tématu. Leží mi v myšlenkách víc, než bych potřebovala. A upřímně už se těším na ten den, kdy je všechny setřu. Z nich budou trosky, protože se celý život nebudou zajímat o nic jiného, než o to, jak někomu ublížit a já je budu ignorovat a nakonec skončím jako slavná spisovatelka a všichni mi budou moct políbit. Budu mít perfektní život a oni budou žít u popelnic.
Je zvláštní, jak se vždycky takovou zvláštní myšlenkovou trasou dostanu k tomu stejnýmu tématu. Leží mi v myšlenkách víc, než bych potřebovala. A upřímně už se těším na ten den, kdy je všechny setřu. Z nich budou trosky, protože se celý život nebudou zajímat o nic jiného, než o to, jak někomu ublížit a já je budu ignorovat a nakonec skončím jako slavná spisovatelka a všichni mi budou moct políbit. Budu mít perfektní život a oni budou žít u popelnic.
Ano ano, vím, že tohle je až moooc optimistické, ale já sem ráda, že aspoň tady se můžu vymluvit, protože tohle je MŮJ blog a tím pádem i MOJE články a NIKDO z nich mi do toho nepoleze. Sem za to ráda... :)
Začínám konečně rozumnět sama sobě.. Konečně vím, co chci... Co doopravdy chci.
Ve Ru
Sama s bolestí...
2. května 2011 v 7:43 | Ve Ru
|
Napsané/vyřčené myšlenky
Je to tu zpátky a tentokrát s větší vervou. Bolí to tak moc, jako kdyby mi někdo rval srdce z těla. Je to samotná neskutečnost. Cítím se jako... nic. Jako kdybych nebyla. Tolik prosím a žádám. Tolik ho potřebuju. Potřebuju, aby napsal, aby mě přesvědčil, že nejsem sama. Dřív... To bylo jiné. Staral se o mě, mluvili jsme spolu.. o všem. Jen ne o tom, jak moc jsme ho potřebovala. Teď už má ale někoho jiného. Nezáleží mu na mě. Teď jsem sama, protože nikdo mě nechápe tak, jako on. A já ho opravdu potřebuju... Co je na tom nejhorší? Vím jaký je... Znám ho až moc dobře na to, abych mu psala sama, protože je to až moc vlezlý. Prostě ho... Potřebuju a kdyby to pochopil, že bez něj nikdy nebudu celková, že nevěřím v nic, jenom v nás dva. Problém je ale v tom, že on mě nechce.. Ano, možná že jsem fajn kamarádka, ale nikdy bych pro něj nemohla být něco víc... Proč? Jsem moc malá, hloupá... Moc nervní a hlučná.. a.. SAKRA! Mám tolik chyb a já je nechci sakra. Chci být pro něj dokonalá.
Nemůžu, nedokážu a on hlavně nechce.
Alex Pettyfer a jeho dvojník.
1. května 2011 v 19:21 | Ve Ru
|
Alex Pettyfer-platonická láska
Nebudete tomu věřit, ale Triangl mi přinesl víc, než jen vzpominky, ale taky lásku. Zamilovala jsem se na první pohled. Opravdu. Je to kluk ze sboru Motýlů a je tak podobný... Podobný Alexovi. Nechci sem dávat jeho fotku jako důkaz, ale.. Je to pravda.. O tomhle se lhát nejde. A jsem zamilovaná i když vím, že už ho nejspíš nikdy neuvidím, protože ze sboru odchází, ale i tak.. Můžu snít, dívat se na jeho fotku na Fb a třeba se i jednou odhodlám požádat o "přátelství". Už tak jsem se před ním dost ztrapnila na koncertech neustálým zíráním na něj :D
Stejně se to ale vyplatilo. Mám o kom snít.. :)
Ubohost některých lidí mě přímo dojímá...
1. května 2011 v 11:14 | Ve Ru
|
o MĚ
Možná si někteří z vás přečetli komentáře u některých mích článků od jisté Leony. (Jestli ne, tak opravdu stojí za přečtení: http://blackdarknight.blog.cz/1104/po-trianglu-po-radosti#komentare a http://blackdarknight.blog.cz/1104/dneska-uz-konecne-odjizdim#komentare)
Ubohost té dívky mě opravdu dojímá, protože se s tou dívkou osobně znám a vím kdo to je. (Její právé jméno zajisté není Leona.) Dřív jsem si myslela, že by samozřejmně něco takového neudělala, že je natolik iteligentní, aby jsme se prostě jen ignorovaly. Začalo to nesmyslenými komentáři na Facebooku, tak jsem jí prostě a jednoduše zablokovala. Problém je ale bohužel v tom, že na BLOGu to zablokovat nejde. A tak se tato dívka rozhodla mě ničit. Opravdu jí nezávidím její hloupost a to že se dokázala takhle veřejně ztrapnit... Ano, jestli jste si ty komentáře přečetli, tak doufám máte stejný názor jako já, že ta dívčina je opravdu ubohá a hloupoučká. Nechci tady nikoho veřejně urážet, ale ona mi nedává jinou možnost.
Ubohost té dívky mě opravdu dojímá, protože se s tou dívkou osobně znám a vím kdo to je. (Její právé jméno zajisté není Leona.) Dřív jsem si myslela, že by samozřejmně něco takového neudělala, že je natolik iteligentní, aby jsme se prostě jen ignorovaly. Začalo to nesmyslenými komentáři na Facebooku, tak jsem jí prostě a jednoduše zablokovala. Problém je ale bohužel v tom, že na BLOGu to zablokovat nejde. A tak se tato dívka rozhodla mě ničit. Opravdu jí nezávidím její hloupost a to že se dokázala takhle veřejně ztrapnit... Ano, jestli jste si ty komentáře přečetli, tak doufám máte stejný názor jako já, že ta dívčina je opravdu ubohá a hloupoučká. Nechci tady nikoho veřejně urážet, ale ona mi nedává jinou možnost.
Pokud sis tenhle článek přečetla "drahá Leono", žádám tě tím to, aby si už na můj blog nechodila a nekomentovala. Čistě pro pořádek je tento blog můj a každý má právo vyjádřit svůj názor, pokud jde ale o sprosté komentáře radící někomu, aby se promněnil v hnůj, tak mi opravdu nezbývá nic jiného, než to vyřešit touto cestou. Je mi líto, že ta dívka znehodnotila moje srdcem napsané články svými hloupými komentáři.
Tajemno mojí rodiny. To co jsem ani já sama nevěděla.
30. dubna 2011 v 21:31 | Ve Ru
|
o MĚ
Dnešek, i když by se z prvu nezdálo byl krásnej den. Jeli jsme totiž já, mamka, taťka a babička k jedné babiččině zhnámé, která je mimochodem moc milá. Má dva syny stejně staré, jako je moje mamka. Opekly jsme maso a tak, jako se to na čarodky dělá. (Upřímně nejsem zastáncem chlastaček někde s "kámošema", docela se mi to příčí, i když je to zastaralé, tak mám radši slavení s rodinou a sedění u táboráku.) Pak začala babička vyprávět příěhy naší rodiny. Povětšinou to byly ty, které už jsem dávno znala z dob, kdy jsem u babičky trávila většinu prázdnin (vlastně to není zas až tak dávno :)), ale pak přišla jedna, která mi opravdu vyrazila dech. Sestra mého dědy si vzala muže, který z počátku vypadal jako opravdu dobrá partie-měl peníze (Mimochodem pro mě peníze opravdu nehrají roly, ale pro ní nejspíše ano.), jenomže ten muž byl zvláštní. Ano, babička a děda s nimy samozřejmě byli přátelé a to všechno. Jenomže ta nejzásadnější část byla, kde ty peníze asi tak mohli oba schánět. Bylo tam něco s pašovanejma cigaretama a alkoholem. Ano, chvíli si hráli na vrchní vrstu, jenomže... Pak někdo toho muže- Frantu- zastřelil. Někdo? Jeho kamarád. Franta totiž začal obchodovat s pozemky a v tom byla Liberecká mafie (ANO, i Liberec má mafii.). Celý ten příběh mi vyrazil dech. Samozřejmně, že po Frantově smrti se zjistilo, že ty peníze nabral z půjček a jeho mažnelka upadla do hrozných dluhů. Stala se tou největší spodinou, zatímco ta NAŠE část rodiny si žila klidně a v blahobytu. Uvědomila jsem si, jak jsem strašně ráda za to, co mám... Nic víc jsem vědět nepotřebovala.
Ten večer byl ale zvláštní v mnoha ohledech. Připadala jsem si v těch chvílích šťastná. Hrozné ovšem bylo, že když jsem se vrátila domů, dostala jsem strach. Mám strach z otevřeného města. Liberec mi opravdu není moc příjemný. Mnohem radši poslední dobou trávím čas v přírodě. Možná to zní trochu trhle, ale já už jsem prostě taková.
A tak jsem si prostě celkově ten den užila... Dozvěděla jsem se o sobě opravdu pár pěkných věcí. To jak to bylo, když jsem se narodila. Dokonce mi i ta babiččina známá-přítelkyně řekla, že jsem roztomilá. Zvláštní, tohle jsem zatím slyšelajen od jedné osoby. Já a roztomilá? Je to zvláštní. Nikdy jsem si nepřipadala roztomile :D Snad možná, když jsem byla malá, ale teď? Bude mi 15. I když je pravda, že si té roztomilosti chci užít, protože vážně nemám v plánu předčasně dospět- což u mě vážně nehrozí :D :)
Ale ANO. Potěší to, když o vás někdo řekne, že jste roztomilá. Teda aspoň mě to potěšilo. Mimochodem ANOm jsem hodně jiná, než jiné dívky v mém věku a zároveň i stejná. nevím... Jak popsat svojí povahu? Jsem taková zvláštní osoba. NE! Neříkám, že jsem lepší... Jen jiná. Možná tím i horší. Nerada se liším, ale ono to jde tak nějak samo. :)
Poblázněná..
30. dubna 2011 v 10:53 | Ve Ru
|
Napsané/vyřčené myšlenky
Pořád na to myslím, ano pořád... Nemůžu se zbavit dojmu, že když skončil Triangl, tak už nic nebude jako dřív. Nedokážu ani popsat, jak se mi po tom stýská. Jen si představte. Všechny ty písničky jsme zpívali jako jeden. Sehraní všech tří sborů, 140 lidí trvalo ani ne dvě hodiny. Kolik je na tom všem pravdy? Všechna. Je kdyby to bylo delší... Kéžby.
Jsem z toho úplně mimo. Dnešek si prostě nedokážu užít, protože budu vědět, že mi skončilo to nejlepší, co mě za celejch 14 a půl roku potkalo.
Nechci na to zapomenout a nezapomenu.. Vím to.
A vrátí se to, to taky s určitostí vím. :)
Po Trianglu, po radosti...
29. dubna 2011 v 22:48 | Ve Ru
|
Shrnutí dne za dnem...
V hlavě mi pořád ulpívá poslední koncert Trianglu... Neskutečnost toho okamžiku, neskutečnost té radosti. Kdo nezažil nepochopí, ale věřte, něco takového stojí za ty zkoužky dvakrát týdně. Na to jsme se shodli s mojí kamarádkou Klárkou. Věčnost toho všeho. Doufám, že tohle si budu pamatovat navždy. No a pak samozřejmě raut a společné zpívání, kdy každý zpíval co chtěl. Nepochybujte o tom, že je to to nejlepší, co jsem ve svém životě zažila. Ovšem že ty chvíle se museli nějak dobře zdokumentovat:

Jsou to ty nezapomenutelné chvíle... A já i oni.. Mi všichni víme, že tohle je pro nás důležité. Nikdo kdo to nezažil to nedokáže cítit. A já vím, že tohle bude pokračovat. Příští rok máme naplánovaný zájezd do Švýcarska, kam pojedu určitě a doufám, že budu ubytovaná u té své, která bydlela u mě.
Nepopsatelně nádherné a vím, že už jsem o té písničce tolikrát mluvila, ale... Imagine prostě nejlepší jako vždy... :)
Snad někdy příště Motýli a Calicantus... Nezapomonu... Nikdy! :)
(k fotce: z prava: Sbormistryně Severáčku Sylvie Pálková, Sbormistr Calicantus Mario Fontana, Sbormistryně Motýlů Helena Stojaníková a opět sbormistr Motýlů Tomáš Motýl, za nimy sbor o 140 lidech) :)
Dneska už konečně odjíždím...
27. dubna 2011 v 9:49 | Ve Ru
|
o MĚ
Odjíždím... Sice jen na chviličku (asi tři dny) a jen do Šumperka, ale přesto to ve mě vzbuzuje dojem, že je konečně něco dobře. Začala jsem nenávidět svojí školu a samozřejmě lidi v ní. No ale teď to chce trochu positivna.. :)
Pořád mám pocit, že jsem něco zapoměla. Můj kufr je na můj vkus trochu lehký. Dívám se po pokoji a všechno mi připadá zbytečné. Stejně je nejhlavnější, abych nezapoměla kroj. Bez něj bych nemohla zpívat na koncertech a to by pro mě byl konec :/ Protože se na to tak strašně těším. Jen málokdo zná kouzlo toho pocitu, ale o tom jsem už myslím psala.
Tak fajn.. Možná si najdu čas a budu moct psát, ale nic neslibuju.. :)
Mějte se fajn.. :)
Ve Ru
Zpívající triangl..
26. dubna 2011 v 16:44 | Ve Ru
|
o MĚ
Tak abych řekla co to vlastně je: Je to setkání tří špičkových spřátelených sborů (Severáček-Liberec, Motýli-Šumperk, Coro Calicantus- Locarno). Děje se tak jednou za tři roky a je obrovská zábava a krása. Přes letošní velikonoce proběhli zatím dva koncerty těchto sborů: v Hejnické krásné katedrále a v Liberecké ZUŠ. Oba koncerty byli dokonale vydařené a po koncertě v ZUŠ proběhl raut. Zítra odjíždím do Šumperka na další dva koncerty.
Ještě jednu malou drobnost jsem zapoměla říct. Je zvykem, že když někam přijedou hosti jako sbor, tak nebydlí v hotelu, ale ubytovávají je děti z domácího sboru. No a ve ZPÍVAJÍCÍM TRIANGLU tomu není jinak. Já ubytovávala dvě úžasný Švýcarky. Fakt skvělý holky. Lea a Johanna. Jejich domácí řeč je italština, ale já s nima byla schopná mluvit jen anglicky. :)
Nakonec sme si vážně dobře popovídaly. Vážně doufám, že se s nimy ještě někdy potkám.. :)
Teď chci říct ale něco ke koncertům. Každý koncert Severáčku je zážitek, ale tenhle byl opravdu unikátní. Společné zpívání bylo tak krásné. Víte, je fajn, když víte, že někam patříte. A já patřím do toho sboru. Ten pocit, když zpívám je nepopsatelný. Něco naprosto unikátního. Mám tam opravdové přátele a k tomu dělám něco, co mě baví.
Poslední písnička byla IMAGINE, moje oblíbená. Krásná a s překrásným textem.
Pak byl samozřejmě ještě přídavek. Za pochodu jsme zpívali černé oči. Dohromady a udělali šplír, aby mohli lidi odcházet za písničky. Nádhera.. :)

